Legendární sovětské zbraně

Samopal PPŠ-41 Špagin (pistolet pulemjot Špagina) svoje jméno získal podle sovětského konstruktéra Georgije Semjonoviče Špagina. Ve výzbroji sovětské armády se ocitl v roce 1940 a stal se jednou z nejproslulejších zbraní druhé světové války. Sovětskému svazu dopomohl bezpochyby k vítězství nad Německem, nicméně ukořistěných exemplářů si cenili i němečtí vojáci. V zemích Varšavské smlouvy a rozvojových státech byl navíc užíván ještě dlouho po válce.

Konstrukčně vychází ze staršího sovětského samopalu PPD-40, jemuž se také vzhledově podobá. Zpopularizoval především velkokapacitní bubnový zásobník, přestože nebyl první zbraní, která jím disponovala. Ten měl kapacitu 71 nábojů, ale ukázal se být poměrně problematickým. Záhy ho tak nahradil zásobník segmentový na 35 nábojů. PPŠ-41 Špagin vynikal především svou bytelností a odolností. Značnou spolehlivost také prokazoval v polních podmínkách a právě pro tuto vlastnost si zřejmě vysloužil přezdívku „balalajka“. Éru jeho největší slávy ukončil až jeho následovník, taktéž legendární AK-47, jednoduše též Kalašnikov.

AK-47 má kultovní status nejen mezi sovětskými zbraněmi, jedná se dokonce o jednu z nejznámějších útočných pušek na světě. Ač jejich nejslavnější etapou bylo minulé století, ani dnes ovšem Kalašnikovy nepatří do pověstného starého železa. Zásadní podíl na jejich oblibě má zejména nízká pořizovací cena a značné množství doplňkových dílů, které jsou dostupné. Mladý sovětský konstruktér Michail Timofejevič Kalašnikov se v návrhu inspiroval řadou zdrojů a mimo jiné mu pro tento účel posloužila i česká puška ZH 29.

Plný název zní Dragunovova odstřelovací puška, známa je ale i pod zkráceným označením Dragunov nebo jednoduše SVD. Jedná se o samonabíjecí zbraň, která disponuje pístem s krátkým zdvihem, což přispívá ke zvýšení stability při střelbě. Do výzbroje sovětské armády byla oficiálně zavedena v roce 1963. V rámci konstrukce nezapře svůj slavný předobraz AK-47. Využívá totožný mechanismus, pracuje na principu odběru plynů z hlavně tlakem na píst uložený nad hlavní. Vzor legendárního samopalu je patrný také na závěru, jehož dva uzamykací ozuby uzamykají pevně závěr díky rotačnímu závorníku.

Označení Mosin-Nagant nese hned pro několik typů opakovacích pušek vyráběných na území Ruska a Sovětského svazu. Ty se staly pilířem výzbroje armády za první, ale i druhé světové války a lze tak říci, že symbolicky doprovodily Rusko k mnoha významným dějinným okamžikům. Jedná se o pětirannou, vojenskou opakovací pušku s vnitřním zásobníkem, vyvinutou v letech 1882 až 1891. Roku 1922 pak bylo oficiálně rozhodnuto, že do výzbroje Rudé armády bude klasifikována pouze dragounská varianta pušky Mosin jako jednotná puška.

Původní puška Mosin-Nagant vzor 1891 posléze doznala modernizace, která se následně začala produkovat pod označením vzor 1891/30. Tato zbraň se dodnes dočkala řady variant. A rozhodně tak lze tvrdit že se jedná o ruskou vlajkovou loď na poli opakovacích pušek. Stále se s ní můžete setkat při přehlídkách ale i u různých čestných jednotek a karabiny vzor 1938 a 1944 se doposud aktivně užívají v Číně a na Dálném východě.

Plný název této zbraně zní Tulský Tokarev vz. 1933 a pojmenována je po svém konstruktérovi, kterým byl Fjodor Vasiljevič Tokarev. Známá je však také pod označením TT-33 a šlo o první samonabíjecí pistoli, která byla přijata do výzbroje Rudé armády. Zde se využívala od roku 1933 až do roku 1952. Pistole s řadovým zásobníkem měla splnit úlohu nástupce legendárního revolveru Nagant vz. 1895, který byl sice kvalitní a sloužil úspěšně řadu let, ale začal postupně přece jen zastarávat.  Novinka vynikala především značnou spolehlivostí a také nízkou cenou. Za druhé světové války se stala na východní frontě prakticky nepostradatelnou součástí výzbroje důstojníků.

Pod označením Makarov PM (Pistole Makarova) se skrývá standardní sovětská pistole ráže 9 mm. Primárně se užívá jakožto osobní zbraň důstojníků všech druhů vojsk, výzbroj posádek lodí, ponorek, letadel či vrtulníků ve většině států bývalé Varšavské smlouvy. Historie této zbraně se začíná psát po druhé světové válce, kdy se objevily poprvé plány na výměnu pistolí TT a revolverů Nagant M1895. Moderní pistole v ráži 9 mm Makarov byla do výzbroje Rudé armády zavedena roku 1951. Během svého používání vynikla zejména kompaktností, spolehlivostí a přesností.